“trenér basketbalu, konec sezóny, dávání nového týmu dohromady”

Když v tělocvičně dozní pískot křídy,  
a míče žalužie sluncem prokvetlé,  
trenére, končí rok — však srdce nikdy  
neusne mezi stránkami v sešite.

Dresy se páří v potem vlhkých skříních,  
čísla se ztrácí v prašné historii,  
vaše přezdívky šeptají v prázdných síních,  
vzpomínky srší v každém úsměvu, v hřišti.

Ale už cítíte, jak v dálce kdesi  
nová energie klíčí v hlúčkách snů —  
mladí si hází, smějí se, svítí vlasy,  
neznají ještě rytmus výher, pádů, dnů.

Trenére, stojíte zase u tabule:  
kolečka, šipky, písmenka, plánovaný čas.  
Z chaosu tvořit, hledat mezi nulami důle,  
kdo bude lídrem, kam pokvete první pas.

Společný tep, co táhne ruce vzhůru,  
v očích vám běhá jiskra zvědavých dětí —  
začíná příběh, co rozezpívá kůru  
staro-nové party. A hřiště zas rozkvétá v květy.

Trenére, dík! Za začátky, za loučení,  
za každičký zápal míče pod stropem —  
Sezóna končí, ale v dálce slyším zvonění:  
srdce basketbalu začíná novým krokem.

Create Your Own Poem | Recent Poems